Karkulka v lese plném zvířátek

Zdroj: Právo, 3/2001
Naskenovaná verze článku: Karkulka v lese plném zvířátek (JPEG, 5024×4440 , 4.4 MB)

Radmila Hrdinová

Komorní prostor pražského Divadla Kolowrat naplnily poslední únorovou sobotu děti doslova až pod střechu. Hrála se totiž premiéra dětské opery Karkulka, kterou spolu s kantátou Otvírání studánek Bohuslava Martinů nastudoval a uvedl soubor Dětské opery Praha.

Účinkujících bylo tolik, že se do miniaturního Kolowratu téměř ani nevešli. A že dychivé dětské tváře ovládly jak hlediště, tak jeviště, hranice mezi nimi nebyly nijak patrné. Čtyřicetiminutovou operu podle pohádky o Červené Karkulce napsal přímo pro soubor Dětské opery skladatel Josef Boháč. Svým trojanovsky zpěvným charakterem ladilo dílko dobře s Martinů líbeznou kantátou. Na dramatickém tvaru Boháčovy Karkulky je patrné zadání zaměstnat co nejvíc dětských představitelů. A tak jde příběh trošku stranou ve prospěch sborových scén lesních zvířátek, s nimiž se na své cestě potkává sympatická Karkulka (na premiéře Kristýna Žižková).

Zajíci, lišky, jezevci, kobylky, sýkorky, myši, pařezy, stromy, zkrátka vše, co k pořádnému lesu patří, vytvořily děti ze souboru Dětské opery, přičemž nejmladší myšce nebyly ještě ani čtyři roky. Zaujetí, intonační čistotu a radost ze hraní by mohli dětským představitelům mnozí dospělí sólisté závidět.

Pečlivá ruka sbormistra Milana Malého byla patrná zejména na náročnější Martinů kantátě, která zněla v podání dívčího sboru i sólistek s lyrickou čistotou, kterou nedokázalo narušit ani necitlivé zazvonění mobilního telefonu v intonačně nejošidnějším místě kantáty.

Jednoduchá režie sólistky pražského Národního divadla Jiřiny Markové-Krystlíkové, vedoucí osobnosti Dětské opery, respektovala vyprávění o každoročním probouzení vysočinských studánek i přirozenost dětského projevu. Otázkou k úvaze je jen rozdělení vypravěčského partu mezi chlapce a svěření barytonového sóla mladému sólistovi. Ne že by Martin Beck (zároveň i Myslivec z předchozí Karkulky) sólo nezazpíval s intonační jistotou, ale výrazově je part určen přece jen zkušenějšímu zpěvákovi, nehledě na to, že generační odstup od sboru zde zastupuje vypravěče a vlastně autora.

Soubor Dětské opery Praha svou novou premiérou opět dokázal, že mu nechybí chuť ani profesionální schopnosti provozovat operu, že jeho děti zpívají čistě a přirozeně a že je na nich patrné dobré vedení. Na velmi skromné poměry, v nichž soubor pracuje, je to další mimořádný počin, který snad konečně přiláká Dětské opeře nějaké štědřejší sponzory. Nejbližší reprízy Karkulky a Otvírání studánek se konají 10. a 24. března v Divadle Kolowrat.